1. den: TURKS & CAICOS: Pozdní březen je jedním z nejvíce optimistických období roku. Zima pomalu odchází a ve vzduchu visí předzvěst něčeho dobrého, příjemného. Naděje lepších a prosluněných dnů. Ještě týdny čekat na léto ale nemusíme. Letmý pohled do naší cestovní mapy, kde září dvě exotická slůvka TURKS a CAICOS naznačuje, že horké léto je nedaleko. Jen pár hodin letu na západ. Scházíme se na terminálu privátních letů v Ruzyni a po prvém přípitku správně vychlazeným šampaňským na palubě našeho privátního letadla odlétáme za dobrudružstvími naší životní cesty. Slunce dnes zapadne velmi pozdě, tak se ještě večer smočíme v prohřátém Karibiku!

2. den: TURKS & CAICOS: Smýt zimní únavu a chmury z věčně zatažené oblohy, to je náš úkol pro dnešní den pod rozzářeným karibským sluncem. Není to špatný vynález to karibské all-inclusive. Zvláště, když máme před hotelem zářivě bělostnou pláž a tyrkysovou vodu. A azurové nebe nad hlavou.

3. den: TURKS & CAICOS: Opět celý volný den, vydáme se zase na pláž anebo si dopřejeme výlet za přírodou na téměř neobydlený ostrov Middle Caicos? Fakultativní výlet: JESKYNĚ, PLAMEŇÁCI A PLÁŽE (celodenní s obědem) Caicoské ostrovy jsou součástí bahamské lavice, jejíž vápencové sedimenty navazují na plošinu poloostrova Yucatán. A stejně jak ve vzdáleném Mexiku, i zde jsou vrstvy vápenců protnuty jeskynními systémy. Vydejme se na ostrov Middle Caicos, kde u městečka Conch Bar leží největší nezaplavený jeskynní systém v celé bahamsko-caicoské oblasti. V jeskyních se těžívalo guano, dnes jsou však vyhledávanou atrakcí. Davy zde však nebudou, ono se většině návštěvníků souostroví špatně odchází z těch nádherných pláží. My si pláže užijeme při výletě také, na Mudjin Harbour, jedné z nejkrásnějších pláží souostroví. A po obědě v kreolském stylu se ještě zastavíme u plameňáků u laguny Flamingo Pond. Před nástupem na trajekt zážitky zapijeme rumem ve vyhlášeném baru Barracuda.

4. den: PERU (Lima, Machu Picchu): Dnes si ještě dopřejeme líné karibské ráno, i do moře ještě stihneme zaskočit, a pak se vydáme na blízké letiště a odlétáme do Jižní Ameriky. Pod námi se objevují zasněžené vrcholky And, letadlo klesá, moře tu rozhodně nemá tu tropickou barvu, na kterou jsme si již zvykli. Studený Humboldtův proud omývá peruánské pobřeží hlavně k potěše četných lachtanů a ptactva, my jsme však přijeli za jinými atrakcemi, koupání oželíme. Cestou z letiště se krátce projedeme po koloniálním středu Limy, barokní fasády do-kazují, že v peruánském místokrálovství neměli Španělé o bohatství nouzi. V hotelu si připijeme míchaným nápojem pisco sour, večeři volíme tradičnější, incké pochoutky necháme na později. Těšíme se, co nás zítra čeká.

5. den: PERU (Lima, Machu Picchu): Vyjíždíme na letiště a místním letadlem se vydáváme na krátký let do Cuzca. Přistáváme v nadmořské výšce 3400 metrů, je to vysoko, hory okolo se přesto tyčí až k nebesům. Šálek kokového čaje na přivítanou v hotelu a krátká aklimatizační relaxace, odpoledne se podíváme po městě. Vyjíždíme na inckou pevnost Sacsayhuamán s ohromujícími kamennými bloky, jenž do sebe zapadají na setinu milimetru. Pevnost Inkové považovali za hlavu mytické pumy, jejíž tělo tvořilo samotné město, bylo to místo z nejposvátnějších, musely tu probíhat tenkrát věru barvité obřady k potěše boha Intiho. Vracíme se na hlavní náměstí a zhlédneme jedno z vrcholných děl cuzské školy umění, katedrálu Santo Domingo. A cože tu má na obraze Kristus na stole při poslední večeři Páně? Do zlatova opečené morče! Že by kulinářská inspirace k dnešní večeři?

6. den: PERU (Lima, Machu Picchu): Fakultativní výlet: MAGICKÉ MACHU PICCHU (celodenní s obědem) Brzy ráno vyjíždíme autobusem přes horské sedlo do úrodného posvátného údolí. Silnice až do dnešního cíle nevede, v Poroy přesedáme na vlak a divokou soutěskou s divukrásnými scenériemi dojíždíme do vesničky Aguas Calientes. Malými autobusíky šplháme serpentinami vzhůru, krátký pochod od brány odhalí příjemnou skutečnost, ve vlahém vzduchu se nám tu dýchá výrazně lépe než v Cuzcu, jsme také o více jak tisíc metrů níže. Před námi se rozprostírá jeden z divů světa, neskutečně scénická incká pevnost Machu Picchu. Opět zde máme ony obří bloky, jak včera na Sacsayhuamánu. Stavby tvoří esteticky vyvážený celek v harmonii s okolní horskou přírodou, které dominuje špička ostrého vrcholu Huayana Picchu. Projděme si jednotlivá zákoutí a hlavně si vychutnejme magii tohoto místa. Kondor vysoko nad hlavou, bouřící řeka hluboko pod námi, mraky, válící se po svazích, a linie mistrovského díla inckého urbanizmu. Machu Picchu je po právu jedním ze symbolů Latinské Ameriky. Po dobrém pozdním obědě máme při zpáteční cestě na co vzpomínat. Či se budeme cestou ještě kochat horskými scenériemi. Večer zážitky zapijeme po incku chichou a třeba se dnes pustíme do oné morčecí pečínky u senory v hospůdce?

7. den: ARGENTINA (Buenos Aires): Opouštíme bývalé incké impérium, bohaté dojmy z včerejška by nevyvážilo ani veškeré incké zlato. Vracíme se letadlem zpátky do Limy, přesedáme do našeho stroje, už jsme na palubě jako doma, a letíme zase nad Andami a nad nekonečnými prostorami brazilského vnitrozemí do Argentiny. A zde, navzdory názvu země, nebude zase žádné stříbro, dojmy, které nás tu čekají, by patrně stejně nevyvážilo. Obří megapole, živá pouliční scéna a vysoká městská kultura. Tak rychle do ulic, sklenice dobrého malbecu a biftek přes celý talíř, to je ta pravá Argentina, kterou si představujeme.

8. den: ARGENTINA (Buenos Aires): Po včerejších půlkilových stejcích k večeři dnes raději k snídani volíme lehčí vegetariánskou formu a nad kávou se rozhodujeme: prohlédneme si tuto fascinující metropoli či se jukneme přes Stříbrnou řeku k sousedům do Urugaye? Fakultativní výlet: HISTORICKÉ DĚDICTVÍ COLONIE DEL SACRAMENTO (celodenní s obědem) Od Urugaye nás dělí široké ústí Rio de la Plata, padesát kilometrů široký estuár překonáváme rychlolodí, cesta trvá necelou hodinku. Colonia del Sacramento za svoji existenci vystřídala hodněkrát portugalské a španělské pány, až se roku 1828 stala součástí nově vzniklé republiky Uruguay. Úzké uličky s kočičími hlavami, o zajímavá zákoutí a protiklady tu není nouze: barvitě omšelé domky zdobí bývalou portugalskou vykřičenou ulici, zvanou příznačně Calle de los Suspiros (Ulice vzdechů), španělská Basílica del Santísimo Sacramento zase oku lahodí čistými bělostnými liniemi. Místní se tu pravidelně scházejí na nábřeží při neobvyklé ceremonii: pohled na zapadající slunce odměňují potleskem. A my se s potleskem přidáme z paluby odjíždějící lodi. Fakultativní výlet: MĚSTSKÁ ELEGANCE BUENOS AIRES (polodenní s obědem) Dopoledne sedáme do autokaru a míříme k náměstí Plaza de Mayo, jemuž vévodí budova prezidentského paláce Casa Rosada. Projíždíme kolem dalších pamětihodností: Metropolitní katedrály, divadla Teatro Colón a obelisku na třídě 9 de julio. Z centra zajíždíme do pitoreskní čtvrti San Telmo a do italské čtvrti La Boca s barevnými domečky. Projdeme se po uličce Caminito a pak již zamíříme do mondénní čtvrti Recoleta. Tečkou bude luxusní hřbitov s hrobkou nejznámější Argentinky - Evity. Fakultativní folklórní večeře: TANGO ARGENTINO Vydatný den zakončíme večeří s dobrými víny a hlavně s excelentními ukázkami tance, který Buenos Aires proslavil. Zde v lidových tančírnách na předměstí San Telmo se ostatně kdysi tango zrodilo, kde jinde bychom si tento sensuální tanec měli vychutnat, než právě zde? A navečer na nás padá typická argentinská melancholie. Odjíždět se nechce, vždyť tu bylo tak dobře!

9. den: VELIKONOČNÍ OSTROV: Letadlo nabírá výšku, nekonečné moře střech obří argentinské megapole střídá zelená pampa, přelétáváme opět dechberoucí Andy a krátce nato sedáme na letišti v Santiagu de Chile. Po dočerpání paliva vylétáváme nad Pacifik. Polynésané nekonečné rozlohy modravé moany překonávali na katamaránech a vahadlových člunech, to my se pohodlně vezeme v oblacích. Kapitán zkušeně nachází nepatrný kousek souše, který se nazývá Velikonoční ostrov. Přistáváme na letišti Mataveri, náš ekohotel je vzdálen jen pět minut jízdy, takže za chvíli si již můžeme v pohodlí vychutnat západ slunce nad Pacifikem přímo z hotelové terasy, se sklenkou vína či pisca sour v ruce.

10. den: VELIKONOČNÍ OSTROV: Vydáme se dnes na obhlídku ostrova? Jsme-li tu poprvé, dotaz je asi zbytečný. Velikonoční ostrov je však nutnou zastávkou při všech našich přeletech jižního Pacifiku, ale pokaždé se sem těšíme. Tak proč si pobyt tentokráte nezpestřit? Navštívíme mystické západní pobřeží? Fakultativní výlet: TAJEMNÝ VELIKONOČNÍ OSTROV (celodenní s obědem) Pomalu nemůžeme dospat, vždyť nás dnes čeká sen mnoha cestovatelů. Ne každému se splnil, my patříme k těm šťastným! Odjíždíme nejdříve k blízkému ceremoniálnímu komplexu Tahai, kde se nachází jediná z moai Velikonočního ostrova, jež byla kompletně restaurována včetně korálových očí. Pokračujeme k nerestaurovanému ahu Vaihu s volně ležícími povalenými sochami a klobouky pukao z červené lávy, takto vypadaly všechna ahu po rozbrojích mezi ostrovními kmeny. Pokračujeme na svah sopky Rano Raraku, kde jsou dochovány ještě nedokončené sochy, hledící netradičně ven z ostrova. Odjíždíme dále k velkému ahu Tongariki s 15 moai, jež bylo pěkně restaurováno, u vchodu do areálu stojí menší opuštěná moai, na níž v roce 1986 zkoušel inženýr Pavel Pavel její kývavé rozchození. Před obědem zastavujeme ještě na místě Ahu Te Pito Kura, považovaném za střed světa, a pak již na jediné pláži ostrova, na Anakeně, nás čeká pod palmami piknikový oběd. Odpoledne vyjíždíme ke kráteru Rano Kau s ceremoniální vesnicí Orongo, střediska kultu Ptačího muže, výhled po široširém oceánu je úchvatný. Fakultativní výlet: OPUŠTĚNÉ KRÁSY ZÁPADNÍHO POBŘEŽÍ (polodenní s obědem) Po snídani odjíždíme k nedalekému Ahu Tahai. Obdivujeme onu ikonickou moai s korálovýma očima a pod jejím dozorem se vydáváme pěšky udusanou stezkou po pobřeží, hluboko pod nohami se nám tříští vlny oceánu. Docházíme k tajemným lávovým tunelům Ana Kakenga, Ana Te Pora a Ana Te Pahu. Ve vnitrozemí nás čeká Ahu Akivi a můžeme se rozhodnout, zda nám těch 8 km stačilo či zda ještě vystoupáme k vrcholu Velikonočního ostrova, na kopec Maunga Terevaka. Po sestupu do Vaitey se vracíme do Hanga Roa na dobrý oběd na břehu moře. V podvečer na hotelové terase si představujeme, čím nás ohromí zítra další klenot Polynésie, rajská Mo'orea.

11. den: FRANCOUZSKÁ POLYNÉSIE (Mo’orea): se vydáváme pěšky udusanou stezkou po pobřeží, hluboko pod nohami se nám tříští vlny oceánu. Docházíme k tajemným lávovým tunelům Ana Kakenga, Ana Te Pora a Ana Te Pahu. Ve vnitrozemí nás čeká Ahu Akivi a můžeme se rozhodnout, zda nám těch 8 km stačilo či zda ještě vystoupáme k vrcholu Velikonočního ostrova, na kopec Maunga Terevaka. Po sestupu do Vaitey se vracíme do Hanga Roa na dobrý oběd na břehu moře. V podvečer na hotelové terase si představujeme, čím nás ohromí zítra další klenot Polynésie, rajská Mo'orea. Na letiště to nemáme daleko, tak ještě hluboce do plic nasát onen kouzelný velikonoční oceánský vzduch a zpátky do letadla, čeká nás srdce Polynésie, rajská Mo‘orea. Nad nekonečnými vodami Pacifiku přemítáme, jak to tehdy ti polynésští mořeplavci dokázali, přeplout tak nekonečné prostory? Ani jsme si nestačili vychutnat naše vytříbené palubní občerstvení a už se objevuje silueta vulkanického ostrova, ono bájné Tahiti, ráj jižních moří, další sen mnoha cestovatelů. Oblétáváme rozeklaná horstva ostrova, klesáme až téměř na dotek tyrkysové laguny a když už se začínáme obávat, zda se z našeho letounu nestal hydroplán, objevuje se ranvej a přistáváme na letišti Fa’a'a u Papeete. Ia orana ! Vůně tiare a ibišku, prvé dojmy z rajské Francouzské Polynésie, a nasedáme do autobusu a přejíždíme do Papeete, odkud nám vyplouvá rychlý člun směrem na Mo’oreu, jejíž členité panorama vidíme na druhé straně mořského průlivu. Chvíle před odjezdem využijeme na malé juknutí na centrální tržiště Marché Papeete, z ryb a květin nám až oči přecházejí. Nasedáme na trajekt, kouzelná Mo'orea se přibližuje, od přístavních mol ve Vaiare vyjíždíme pestrobarevnými autobusíky k našemu hotelu na severním pobřeží. Idylický ostrov jsme si zamilovali na prvý pohled!

12. den: FRANCOUZSKÁ POLYNÉSIE (Mo’orea): Budeme dnes celý den šnorchlovat u našeho vodního bungalovu či se důkladněji seznámíme s ostrovem? Fakultativní výlet: PŮVABY RAJSKÉ MO'OREY (polodenní) Ostrov obepíná pobřežní silnička o délce 70 kilometrů. Malebná Cookova zátoka, kde se ve vesničce s pěkným názvem Pao Pao pořizují ony kýčovitě krásné záběry do reklamních katalogů: palmy nad tyrkysovou vodou a ostrý štít hory Mou’a Roa v pozadí. Rurální pobřeží zátoky Opunohu s plantážemi šťavnatých ananasů. Pohled z vyhlídky Belvedere na horu Rotui a obě scénické zátoky. Tajemné marae Titiroa v přítmí pralesa stromů mape. Skromné křesťanské kostelíky v Papetoai a Haapiti. Jedna scenérie lepší než druhá! Okruh zakončíme zastávkou ve věhlasné výrobně džusů a ovocných likérů Rotui. A zpět na naší pláž, odpoledne si budeme moci vychutnat polynéské lelkování, vždyť čas tady v jižních mořích běží tak líně.

13. den: FRANCOUZSKÁ POLYNÉSIE (Mo’orea): Dnes to ani není takové dilema, zůstaneme-li u pláže či se vydáme na výlet, šnorchl a podvodní foťáček vždy sebou ! Fakultativní výlet: TYRKYSOVÁ LAGUNA (polodenní s piknikovým obědem) Ráno nás vyzvedává člun a vyjíždíme vstříc podmořským krásám. Žraloků se dnes nebojíme, naopak! Těšíme se na ně. Plavání s těmito dravci a s rejnoky je jedním z vrcholů dnešního dne. A piknikový oběd na jednom z malých motu bude vyvrcholením té klasické plážové romantiky. Chvíli si ještě zašnorchlujeme a pak se po hladině vracíme zpět na naši rajskou pláž u hotelu. Škoda, že nám to tu tak uteklo! Ne nadarmo se Francouzské Polynésii říká ráj na zemi.

14. den: VANUATU (Efate): Z paluby trajektu se ještě jednou ohlédnemě za rajskou Mo’oreou, není divu, že se kdysi bůh zlodějů Hiro pokusil část této nádhery ukrást a přenést na domov-skou Raiateu. Ještě že polobůh Pai svým vrženým kopím tenkrát této sprosté zlodějně zabránil. Paiovým božským kopím stále probodnutá hora Mou’a Puta nám kyne na rozloučenou. Ale dost nostalgie, čekají nás další nádhery, a to hned zítra. Zítřek tu bude na to dup. Odlétáme z Tahiti směrem na západ k té neviditelné linii, jež nás dělí od zítřejších zážitků.

15. den: VANUATU (Efate): Během zlomku sekundy jsme o 24 hodin starší. Ale žádné obavy z pokročilé fyziky, žádné Einsteinovy relativity, nepochopitelné vesmírné teorie všeho a trhliny v časoprostoru. Jen jsme přeletěli pomyslnou mezinárodní datovou hranici a kalendář se nám posunul. A co nás dnes vlastně čeká? Divoká Melanésie, bývalé Nové Hebridy, dnes souostroví Vanuatu. Přistáváme na ostrově Efate, vzdálenosti jsou tu malé, takže za chvilku jsme v hotelu a můžeme si vychutnat trochu tichomořského nicnedělání. A možná okusit tradiční misku kavy na přivítanou.

16. den: VANUATU (Efate): Čeká nás dnes krásný den. Jen se rozhodnout, zda chceme poležet na krásném robinsonovském ostrůvku či se vydáme na zajímavý výlet za melanéskými tradicemi kolem ostrova Efate? Fakultativní výlet: ZA LIDOŽROUTY KOLEM EFATE (celodenní s obědem) Dnes se vydáme za poznáním melanéského života a trochu se přitom okoupeme v tyrkysových vodách korálových pláží. Výlet zahajíme v tradiční vesnici, kde se seznámíme s ceremoniemi domorodců, z válečného tance bojovníků jde až hrůza, kotle v pozadí nám dnes naštěstí nehrozí. Snad. Ženy nám ukáží přípravu specialit, část z nich později ochutnáme při obědě v místní hospůdce. Zaplaveme si v Modré laguně, jež dělá čest svému názvu, a na nádherné korálové pláži Eton. A v pozdním odpoledni zakončíme objezd ostrova čajem o páté na pláži Gideons Landing. Fakultativní výlet: RAJSKÝ OSTROV LELEPA (celodenní s piknikovým obědem) Po snídani odjíždíme na severozápadní pobřeží do Port Havannah, odkud se vydáváme lodí na malý ostrov Lelepa. Po přistání krátce projít džunglí a pak už máme celý den pro sebe na opuštěné pláži. Voda láká ke smočení, pestré ryby k zanoření pod vodu. Po piknikovém obědě se můžeme pro zpestření podívat do malé jeskyně s dávnými skalními malbami a naučit se pár slov v místním jazyce. Lelepsky zná na světě 400 osob, to budeme jedna velká jedna rodina. Ale dost

17. den: AUSTRÁLIE (Melbourne): Miska kavy místo ranní kávy na rozloučenou a odlétáme z Melanésie na kontinent protinožců. Pobřeží Austrálie je už pod námi, ale čeká nás ještě pár hodin letu až na vzdálené jižní pobřeží do státu Victoria. Letadlo klesá a před námi se objevují mrakodrapy pulsující metropole jižní Austrálie. Ubytováváme se v hotelu přímo v centru a před večeří bychom mohli zaskočit do některé té vyhlášené melbournské kavárny. Po melanéské divočině se nechme rozmazlovat trochou pravé městské turistiky.

18. den: AUSTRÁLIE (Melbourne): Melbourne má vskutku úžasnou atmosféru, je to tedy po ránu těžké rozhodování, zůstat ve velkoměstě nebo se vydat za poznáním australské přírody? A volit můžeme rovnou mezi celodenním výletem na divoké a mimořádně scénické pobřeží Jižního oceánu či polodenním juknutím na unikátní australskou faunu. Fakultativní výlet: VELKÁ OCEÁNSKÁ CESTA (celodenní s obědem) Necháváme za sebou impresivní panorama melbournských mrakodrapů a míříme k oblíbené surfařské pláži. Místo prken nás tu ale čeká čaj o deváté na posilněnou a pak už se dostáváme na scénickou oceánskou silnici. Několik fotografických zastávek a nakonec scházíme až k příboji na malou plážičku, to by bylo, abychom si nohy nesmočili ve vodách divokého Jižního oceánu. A jedeme dále: malé městečko Kennett River je vyhlášené hojným výskytem koal, snad nám tedy nějaký ten vačnatec zapózuje na fotéčku? A pokud ne koala, tak alespoň klokan či kookaburra. Po vydatném obědě, který zapijeme lokálním vínem z vinic od řeky Yarra, nebude žádná siesta, čekají nás prvotřídní scenérie: vápencové útesy Dvanáct apoštolů, romantická pláž v rokli Lord Arch a skalní brána London Arch. Mimořádně scénické pobřeží bývalo mezi námořníky obávané, a ne bez důvodu, na dně tu leží nějakých 639 vraků, dobře tedy, že dnes jedeme vyhlídkovým autobusem. Fakultativní výlet: ZA TUČŇÁKY JIŽNÍHO OCEÁNU (polodenní s obědem) Po líném dopoledni se v brzkém odpoledni těšíme na odjezd za nevšedními zážitky. Vychutnáme si kvalitní australský oběd a vydáváme se dál. V malém zoologickém centru si zblízka prohlížíme klokany, koaly a wombaty, zlatý hřeb zoologického výletu nás stále ještě čeká. Dojíždíme na pitoreskní pobřeží Philip Islandu s věhlasnou pláží Summerland Beach, kam se za soumraku vrací z lovu na moři stovky až tisíce tučňáků. Jsou to nejmenší světoví tučňáci, ale je jich tolik! Úchvatná podívaná! Ať už jsme dnes byli na pobřeží či se pokochali tučňáky na Philipově ostrově, byl to vydatný den, takže jej můžeme večer zapít v nějaké příjemné hospůdce, však jich máme hned u hotelu dostatek.

19. den: BRUNEJ (Bandas Seri Begawan): U ránní kávy si trochu povzdechneme, dnes opouštíme jižní polokouli a vracíme se k nám domů, na polokouli severní. Ale nic nekončí, čeká nás ještě Asie, tak pestrý kontinent, zážitků máme stále před sebou mnoho. Odlétáme, přelétáváme rovník a přistáváme na severním pobřeží Bornea. V městě s kouzelným názvem Bandar Seri Begawan. Před přistáním letmo zahlédneme zlaté kopule a střechy paláce pohádkově bohatého sultána, který tomuto ministátečku vládne. Žije se tu věru blahobytně, my si ale luxusu užijeme též. V prostředí našeho vytříbeného hotelu.

20. den: BRUNEJ (Bandas Seri Begawan): Pláž, bazény a nádherná zeleň v areálu hotelu představují lákadlo a svádějí k ležérnímu nicnedělání, my se přeci jen na půlku dne vydáme za poznáním! Fakultativní výlet: POKLADY BRUNEJE (polodenní s obědem) Polodenní výlet nas zavede na ranní trh Tamu Kianggeh s širokou nabídkou výpěstků vesničanů a úlovků drobných rybářů, pokračujeme poté projížďkou po vodní vesnici Kampong Ayer, největším sídle na světě, zbudovaném čistě na vodě, žilo zde kdysi až 30 000 obyvatel, dnes je to o něco méně, nicméně stále se jedná o ohromující pohled na stovky domků na kůlech. Pokračujeme kolem výstavních budov městského centra k esteticky dokonalé mešitě Omara Alího Saifuddína, pojmenované po otci dnešního sultána, jenž se stal tvůrcem moderní Bruneje. Krátce se zastavíme v muzeu královských pokladů, kde jsou shromážděny dary věnované Jeho výsosti. Bývá to obvykle těžký oříšek vymyslet dar pro někoho, kdo má už všechno. Aspoň tu máme inspiraci, co sebou, až nás sultán někdy pozve na audienci, inš’alláh. Výlet zakončíme pohledem na sultánský palác Istana Nurul Iman, s 1788 pokoji se jedná o největší soukromou rezidenci na naší planetě. Na tu audienci sice zrovna zváni nejsme, mrzet nás to nemusí, čeká nás vytříbený oběd. Olizovat se budeme, brunejská kuchyně, jež kombinuje malajské, indické a arabské prvky je zkrátka vynikající! A odpoledne si přeci jen užijeme vymožeností našeho hotelu.

21. den: KAMBODŽA (Angkor): Sultán brunejský je vskutku pohádkově bohatý panovník, o tom jsme se včera přesvědčili, proti dávným khmerským božským králům legendárního Angkoru by to byl učiněný chudák! To byla tenkrát jiná úroveň! Natěšeni odlétáme do Indočíny, letadlo přistává do pralesní zeleně u města Siem Reap. Tak honem, kde máme ty poklady? Cestou z letiště přijíždíme k vodní hladině. Toto že bylo vykopáno při králově nástupu na trůn? Ručně? Na břehu nádrže o výměře 16,38 kilometru čtvrečního nám trochu klesá čelist. To musela být říše, panečku, to byly možnosti a prostředky ! To jsme na to zítra zvědavi!

22. den: KAMBODŽA (Angkor): Nikdo z nás dnes u hotelového bazénu nezůstává. Jeden z vrcholů lidské civilizace musíme spatřit na vlastní oči všichni ! Fakultativní výlet: POZEMSKÝ PŘÍBYTEK BOHŮ (celodenní s obědem) Kdyby tu tehdy jen samotný král Džajavarman VII. zbudoval chrám Bayon, z něhož se na nás nyní v ranním slunci tajemně usmívají obří hlavy bódhisattvy Avalókitešvary, a nic jiného by tu v pralese nestálo, byla by návštěva Angkoru jedním z vrcholů naší cesty kolem světa. Čarovná magie místa, delikátní výzdoba a esteticky vyvážené proporce, pořekadlo o jednom z civilizačních vrcholů dějin nelhalo. Ale město Angkor existovalo celé stovky let. A každý z panovníků něčím přispěl, byť nejvíc toho postavil onen zmíněný buddhistický král, dharmarádža Džajavarman VII. Jeho ohromné areály Preah Khan a Ta Prohm nás věru ohromují. Ale nejsilnější zážitek nás čeká na závěr. Největší náboženská stavba planety, gigantický chrám Angkor Wat. Zpodobnění božské hory Meru ze středu hinduistického vesmíru je snad dokonalejší než ona nebeská předloha. Dokonalá symetrie a harmonie, detailní opracování, dva tisíce zpodobnění nebeských víl, apsár, a každá jiná, kilometry reliéfů s živoucími výjevy z indických legend. Není divu, že Angkor Wat zdobí národní vlajku jako vyjádření národní identity kmerského národa. Mají se čím pyšnit, to teda ano! Zapadající slunce nám barví siluetu chrámu do večerních tónů, byl to dlouhý den a stálo to za to! Dojmy to byly dnes silné. Ještě u večeře si nad lahodnými khmerskými specialitami vyměňujeme zážitky a postřehy, padají slova obdivu a nadšení. Kambodža nás mile překvapila a nadchla! Asi je škoda, že nás dnes neposlouchá samo Jeho veličenstvo, mělo by radost. Současný kambodžský panovník má totiž naši zemi rád. My tu jeho ale též!

23. den: INDIE (Kérala): Včera jsme se v Angkoru seznámili s vrcholnými uměleckými díly hinduismu, dnes odlétáme do země, odkud všechna tato inspirace do Kambodže tehdy přišla. Do Indie! Do jižní, drávidské části subkontinentu, do oblasti, kam jezdí sami Indové za živou tradiční kulturou a ajúrvédskými ozdravnými pobyty. V kouzelném prostře-dí Kéraly to bude pohodové a relaxační zakončení našeho pobytu. Přistáváme v Kóčinu, dnes prudce se rozvíjející moderní metropoli Malabárského pobřeží. Než zamíříme na jih, krátce se zastavíme v koloniálním starém městě, jež zdobí portugalské kostelíky a obranné bašty. Právě zde přistál objevitel Brazílie Pedro Álvares Cabral při své fenomenální plavbě do Indie a Kóčin se stal hlavní základnou zámořské námořní velmoci. Ve zdejším kostele sv. Františka byl krátce pohřben samotný Vasco da Gama. Dá se říci, že místnímu maharádžovi se ale vstřícnost vůči Evropanům nevyplatila, záhy byl zbaven moci a z Kóčinu se stala prvá evropská kolonie v Indii. Ale kvůli historii jsme nepřijeli. Když Indovi řeknete slovo Kérala, okamžitě kontruje slovem backwaters. Unikátní systém řek, jezer a kanálů vytváří malebnou krajinu, jež se táhne mezi horami a oceánem. Jedeme k jezeru Vembanád, které se stane naším domovem při finále velké cesty.

24. den: INDIE (Kérala): Fakultativní výlet: POHODA NA PALUBĚ KETTUVALLAM (celodenní s obědem) Nasedněme dnes na tradiční bárku a vyjeďme na jezero. Zanedlouho zabočíme na některý z říčních kanálů, a z pohodlí líně se plavící lodě můžeme se sklenkou v ruce sledovat rurální idylu, malé úhledné vesničky, drobné chrámečky a usměvavé Malajálce. Je to vskutku idylická pohoda, pohlazení na duši. Už chápeme onen slogan, který říká, že tento kout světa si Pánbůh vyhradil sám pro sebe. Nedivíme se. Je tu vskutku krásně! A pokud nám relaxace na palubě nestačila, můžeme před večeří zaskočit na nějakou tu ajúrvédskou proceduru.

25. den: INDIE (Kérala): Dnes máme celý den na uvolněné vychutnání klidu, vonné masáže, sluneční lázně u bazénu. A ajúrvédu. Od rána se už těšíme na závěrečnou večeři s ochutnávkou specialit i kéralské kultury. Divadlo kathakali bude jistě stát za to!

26. den: INDIE (Kérala): U snídaně ještě jednou zažijeme zdejší idylický poklid a pak už zpět do Kóčinu na letiště. Zážitků je tolik, že bude ještě chvíli trvat, než si je utřídíme, možná jsme se při včerejším hodnocení trochu ukvapili. Vždyť krásné bylo vše. Při posledním letu se ohlížíme zpět k východu, odkud jsme přiletěli, cíl je však před námi, na západě. Máme stále stejný směr, stále kupředu, a přesto se vracíme, zpátky do výchozího bodu. Domů! Ano, přesvědčili jsme se, že je naše planeta opravdu kulaťoučce kulatá a že všechny cesty vedou nakonec tam, kde začaly. Není nakonec naše životní cesta podobná?